Hrnky a talíře

Samotvrdnoucí hmotu používám při výrobě věcí pro tonnerky poměrně často.Vyhovuje mi, že ji lze i po vytvrdnutí opětovně zpracovat, a tak všechny nepodařené výrobky, různé okrojky a zbytky po začišťování mohu znovu využít. Větší kousky rozbiju kladivem v nějakém sáčku, dám do misky a zaliju vodou. Pak nechám ztvrdlou hmotu pár dní pořádně rozmočit. Jemný prášek, který mi zbývá při broušení výrobků si schovávám zvlášť a ten se pak hodí na zpracování namočené hmoty...asi jako když podsypáváte řídké těsto moukou. Tady je to ovšem mnohem jednodušší, je li hmota příliš řídká, stačí ji nechat trochu proschnout do dalšího dne a problém je vyřešen. Dobře zpracovanou hmotu elastické konzistence zabalím do potravinové fólie a uchovávám ji v chladničce.

Výrobu talířů začneme tím, že si hmotu vyválíme na poměrně silnější plát. Po zkušenostech vím, že je lepší ze silnějšího talíře materiál ubrousit a získat tak lépe požadovaný tvar. Vykrojíme si větší kolečka pro samotné talíře a menší pro jejich spodní část. A protože budeme vyrábět i hrnky, vykrojíme si ze silnějšího plátu i spodní kolečka pro hrníčky, ty ale zatím odložíme stranou. Při vyvalování samotrvdky mám na desce vždy potravinovou fólii, z rubové strany se sice může udělat nějaká ta vráska, jak se fólie lehce smrští, ale zase mám jistotu, že vykrojené kolečko bez problémů odeberu z povrchu i když se hmota trochu přilepí.
Postup je myslím jasně patrný z obrázků, největší práci mi dalo najít vhodný tvar na vymáčknutí dna talíře..."mačkadlo", které jsem používala před lety se mi někam zatoulalo. V domácnosti ale určitě něco najdete, lze využít i některá víčka od limonád či minerálek. Podle toho jak hodně na připravenou hmotu zatlačíte, vznikne buď mělký nebo hluboký talíř. Samozřejmě je třeba vykrojená kolečka pěkně vycentrovat. Pokud jsme z tvarem spokojeni, necháme výrobky dobře vyschnout. Potom odkrojíme velké přesahy ze spodní části a dobrousíme vše do patřičného tvaru smirkem. Já pak talíře natírám řídkým nitrocelulózovým lakem a na závěr přijdou dva nátěry barvou na stejné bázi.
 

Na hrníčky si musíme z hmoty vyválet tenčí plát, který nakrájíme na pásy. Ty pak omotáváme kolem silnějších koleček, která jsme si připravili už při výrobě talířů. Na vyšší hranu dna se nám bude "tělo"hrníčku snáze přitlačovat. Boční spoj pěkně zacelíme z rubu i z lícu namočeným prstem. Pak už nám zbývá jen ouško, které vyrobíme z úzkého proužku vyválené hmoty. Lehle přitiskneme a můžeme si pomoci i lepidlem typu Herkules. Pokud ouško přece jen při usýchání upadne, snadno jej vytvrzené přilepíme na stejné místo jakýmkoli univerzálním lepidlem. Po vyschnutí následuje zase broušení, tady to ovšem bývá jednodušší než u talířů a pokud pracujme při výrobě pečlivě, stačí jen lehce uhladit jemným smirkem. Následné natírání dělám stejně jako u talířů. Zdobení záleží jen na vaší fantazii.
Hotové výrobky opatřené barvou jsou vodotěsné, ale také stejně křehké jako skutečné porcelánové hrnky a talíře.