Roušky

Roušky už nosíme dlouhou dobu, za pár dní nám tahle povinnost ve venkovních prostorách skončí, ovšem v budovách ještě asi dost dlouho potrvá.
Na začátku koronavirové pandemie jsem začala šít roušky typu "harmonika" podle návodu z internetu, záhy jsem ale zjistila, že mi nevyhovují, protože bez pomocného drátku zasahují těsně k očím  a omezují tak zorné pole. Když jsem na internetu objevila roušky typu "lodička" (já jim říkám náhubek), zkusila jsem si na ně vyrobit střih. Po několika drobných úpravách jsem nakonec měla střih podle vlastních potřeb a ušila jsem si prvních pár kousků. Zjistila jsem, že dobře sedí, nikam se neposouvají a tak není potřeba je urovnávat. Jejich ušití je navíc velice rychlé a tak jsem se vrhla na další. A protože osmihodinové nošení roušky je celkem nepříjemná záležitost, spravila jsem si náladu alespoň tím, že jsem si je ušila trochu stylové, různé typy pro různé nálady.
STŘIH je jednoduchý, sešitý ze dvou částí a stejně dělám i podšívku, která je ale kratší o tunýlek, aby pak při zakládání nebyla látka příliš silná. Na výrobu používám bavlněné látky, ale i pevnější úplety, podšívky mám vždy z tenkého plátna. Do ušitého tunýlku navlékám proužky nastříhané z tenkých bavlněných ponožek nebo triček, které se po napnutí stočí do ruličky, na rozdíl od gumiček neškrtí a jsou výhodné i při žehlení
Naše tonnerky je samozřejmě chtěly také, a tak jsem i pro ně dvě maličkaté ušila a musím říct, že mi to trvala delší dobu, než ušít ty v lidské velikosti
Jako všichni, budu samozřejmě ráda, až se roušek nadobro zbavíme a začneme zase volně dýchat.