|
Královna a šašek
Ve chvíli, kdy královna rozmlouvá se
šaškem, přináší posel zprávu od jejího snoubence vévody Leopolda. Překvapená
Sabina otevírá
nečekaný list a čte... o jeho lásce, ale také potřebě mít dědice, o vrácení
slova, o lítosti a zrušeném zasnoubení. Šašek sleduje svou paní a v jejích očích
vidí zoufalství i slzy. Zdrcená Sabina podává šaškovi dopis. Tak už jí to zase
dostihlo...královna, která nemůže mít děti! To, co ví všichni její blízcí
již od jejích 14ti let, kdy utrpěla těžký úraz při pádu z koně. Šašek, královnin
důvěrník i rádce, chápe, jak je teď jeho paní nešťastná. Snaží se ji utěšit i
trochu rozptýlit a nakonec mluví o svých starostech a trápeních. Vypráví
o své sestře, která žila s manželem a dětmi ve vesnici, již vyplenili nájezdníci
a většina obyvatel nepřežila. Jen zázrakem se zachránila nejmladší sestřina
dcerka. A tak teď má malou neteř už několik týdnů ve své komnatě a s pomocí
služebných se o ni stará. V tu chvíli králova jako zázrakem ožila. Malá holčička
na hradě?! Teď hned ji chce vidět...pohání šaška, aby ji přivedl.
Když se šašek po chvíli vrátil, u nohou mu stojí sotva tříleté dítě.
Rozcuchané děvčátko v ošuntělém oblečení se ustrašeně rozhlíží a nechce se hnout
od svého strýčka. Sabina hledí na to rozkošné stvoření a srdce jí zaplavuje vlna
něhy a dojetí. Vida, šašek neví, co si počít s dítětem a ona neví, co si počít bez
něj. A přitom je to tak prosté. Dívenka se stane královninou schovankou, bude o
ni příkladně postaráno, dostane se jí nejlepšího vychování a vzdělání. A jednou
až bude dospělá...kdo ví....
Scéna
Nábytek jsem použila z fundusu, křesílkům jsem ale
dodělala opěradla. Převážně ze dřeva vzniknul gotický svícen. Zakroucené nožky
jsou ale z plechu a s drobnými ozdobami mi pomohla pěnovka. Okno je pouze
namalované a přes průsvitnou desku jsem poctivě po celou dobu fotografování
svítila žárovkou...tedy "večer" už jsem samozřejmě zhasla. Na stěny jsem si
vytiskla jednu poměrně velikou "fresku" a dva menší obrázky, první je
gotický gobelín, druhý jakýsi znak. Vytiskla jsem si i dopis a opatřila jej
pečetí. Bohužel vám ho nemohu dát přečíst, i když se v něm skutečně vévoda
Leopold omlouvá a kaje, ale na detailní fotografii to není. Na alespoň trochu
uvěřitelně napsaný středověký dopis jsem si netroufla. Jako poslední jsem
vyráběla kamennou podlahu, bylo to jednoduché - dva pruhy samolepící tapety na tenkou
desku pěněného PVC. A pak už jen pár kožešin, aby místnost působila trochu
útulněji a můžeme jít fotit.
Panenky
Markéta:
Šití pro mě tentokrát bylo docela obtížné a dalo mi i dost práce se vůbec dobrat
ke správným střihům. Sabina má vrchní sametové šaty princesového střihu se
sníženým pasem, sukně je půlkruhová v přední části zkrácená v zadní naopak
delší. Výstřih, dolní okraj šatů a prodloužené rukávy jsem olemovala pruhy
huňatého mikrovlákna, které nahrazuje kožešinu. Spodní šaty jsou falešné, tvoří
je pouze úzké rukávy a nabraná sukně přišitá najednou s vrchní sametovou.
Pro šaška - Simona- jsem ušila halenu a kalhoty vždy ze dvou různých materiálů a
stejně je na tom pelerína s kapucou opatřená rolničkami, která je ale celá
vypodšívkovaná. Botky jsem ušila z elastického
sametu, vlastně jsou to jen takové dvojité ponožky s velkou zatočenou špičkou.
|
