Opička

Je pozdní sobotní odpoledne a maminka se Zuzankou sledují televizní vysílání. Tatínek odešel hned po obědě něco zkontrolovat do práce a jak se zdá, trochu se mu to protáhlo.
Ale už je tu! V náručí ovšem přináší nějaký nepokojný raneček.... orangutaní mládě!...maminka Veronika tušila něco takového hned jak tatínek vstoupil do pokoje  a je docela znepokojená, zatímco Zuzanka je nadšením celá bez sebe.
Na vysvětlenou je potřeba dodat, že Štěpán je ředitelem nevelké ZOO a jeho domácností už  prošlo z nejrůznějších příčin několik zvířecích chovanců. Ovšem Veronika správně tuší, že ten největší podíl práce s dočasným přírůstkem připadne tak jako pokaždé na ni. Ale tentokrát je rozhodnutá nechat malou opičku zcela v péči svého manžela...když už si ji bez předchozí domluvy  přinesl. Štěpán sice slibuje, že je to jen na pár dní, než se uzdraví orangutaní máma, jenže tohle už Veronika dobře zná. Demonstrativně tedy odejde do vedlejšího pokoje a nechá ty dva s malou Kiki o samotě. Zuzanka se snaží opičku rozptýlit, tatínek už je unavený a nejraději by se v klidu natáhnul na gauč. Jenže Kiki pořád vřeští a Zuzanka už si s ní neví rady.
Ještě, že to ta maminka nevydržela moc dlouho a přišla se nakonec na malou Kiki podívat. Musí ji přebalit a trochu uchlácholit....mluví s ní něžně a  chová ji jako malé dítě. Stačil jediný pohled do hlubokých sametově hnědých očí a už ví, že je ztracená, neboť roztomilé Kiki se dá jen těžko odolat.
A tak to dopadlo jako pokaždé. Nakonec se těch několik týdnů  Veronika o malou opičku s láskou starala a i když byla její domácnost občas vzhůru nohama, ten den, kdy jí Štěpán odnášel zpátky do ZOO, měla oči plné slz.

Scéna:
Rohová sedačka je vyrobená z polystyrénu a je sestavená ze dvou samostatných gaučů. Protože jsem jednotlivé díly neslepila po celé ploše, využila jsem při potahování techniku vmačkávání a pružnou látku jsem do volných skulin našťouchala. Potah je tedy sundavací  a  sedačku  určitě ještě někdy použiji v jiném barevném provedení. Ostatní nábytek už se ve scénách objevil, excentrickou polici  jsem tentokrát využila jako vertikální květinový stolek...ono je totiž kousek dál velké francouzské okno. Rostliny jsou samozřejmě živé. Koberec tvoří stará odepínací vložka z nějakého kabátu. Až na hodiny a hliněnou mísu na stole jsou všechny dekorace kupované.

Panenky
Markéta :
Veronika má na sobě jakési domácí oblečení. Tričko je z hodně pružné úpletoviny ozdobené úzkým kanýrem. Musela jsem ho ušít ručně, protože můj stroj si s tímhle materiálem nedokázal poradit a soustavně se ho snažil schlamstnout. Tričko má za krkem krátké zapínání ve tvaru kapky, jehož okraje jsem stejně jako u kanýru "začistila" bílou barvou na textil. Musím ovšem podotknout, že tento způsob lze použít jen u méně páravých materiálů.
Kaskádová sukně je z hodně tenké látky a tak jsem nakonec musela ušít ještě spodničku. Jednoduché pantofle jsou celé vyrobeny z tenké pěnovky moosgummi.
Malá opička, lépe řečeno opičky, protože na fotografování jsem používala dva exempláře, jsou z dílny Ashton Drake. Mají na sobě jeden z originálních kabátků, miniaturní plenkové kalhotky a do jejich výbavy patřily i botičky s ponožkami, čepičky a dečky. To ovšem mnohem lépe využijí  7,5" panenky od Helen Kish.

Marie :
Zdá se, že šití pánských košil je moje prokletí. Vyšlo to na mě už po třetí, pokaždé zkouším nový střih a stále to není ono. Tentokrát jsem použila ultratenkou košilovou látku a vyzkoušela jiný způsob podkládání a všívání límce. Zapínání má Štěpán falešné, knoflíčky jsou domácí výroby. Kalhoty a boty jsou originál Tonner.
Oblečení pro Zuzanku tvoří jednoduché spodní tričko z úpletu a žluté nabírané šaty se zavázanými ramínky. Pantofle vyrobila Markéta z kůže.