Dopis

Když se hraběnka Laura věnovala svému čtyřnohému mazlíčkovi, objevila se znenadání ve dveřích budoáru její mladší sestra Karolína. Ve tváři se jí zračí úzkost i obavy, až se Laura polekala cože se stalo. Přísný otec se rozhodl  na dnešní večerní slavnosti oznámit Karolíniny zásnuby se starým, leč pohádkově bohatým  vévodou z Rottenbergu. Dívka je rozhodnutá raději zemřít, nežli přistoupit na sňatek s tím odporným mužem. Bože! Vždyť Karolína celým srdcem miluje svého Viléma, zchudlého šlechtice z Nemanic! Otec Karolínu pečlivě střeží a jeho služebnictvo také, dívka se nesmí bez jeho souhlasu vzdálit z rodinného sídla. Návštěvu u sestry na zámečku v Dubinkách  jí ovšem otec odmítnout nemohl. A tak Karolína teď úpěnlivě žádá svou starší  milovanou sestru o pomoc. Laura musí nejprve zklidnit horkou krev svojí "malé" sestřičky a pak hned spřádá plány jak pomoci mladému páru. Přinese lahvičku s inkoustem, brk a papír. Karolína napíše Vilémovi dopis, který Lauřina oddaná  a spolehlivá  komorná doručí spěšně adresátovi.
Ještě týž večer se v nedalekém kostelíku, bez požehnání otce, stala šťastná Karolína hraběnkou z Nemanic.

Scéna:
V téhle scéně bych vám ráda ukázala starožitný nábytek pro panenky, který jsem kdysi dostala od kamarádky mojí babičky. Vznikl někdy okolo roku 1930 a i když to samozřejmě není žádná přesná replika, ale hračka pro děti, je vyrobený s velkou pečlivostí  a  přesností. Dlouho sloužil jako královský pokoj pro mé dětské panenky a vůbec mi nevadilo, že stůl měl ulámané spodní části noh a hodiny měly jednoduše namalovaný ciferník s rafičkami z kousku tuhého papíru. Pro mě to byl ten nejkrásnější pokojík pro panenky.
Ovšem teď přišla ta správná doba pro moje amatérské restaurátorství. Takže, vyříznout z překližky "esíčka" s malým zámkem, který přesně zapadá do vyhloubeného otvoru na konci pahýlu každé nohy. Spoje musí být hodně pevné a tak použiji dvousložkové lepidlo. Teď ještě namíchat  identický odstín a přetřít pečlivě zbroušené spoje. Namíchanou barvou ještě natřu vrchní desku stolu a parádního stolečku, které byly původně z hnědého sololitu. Hodiny dostaly nový ciferník a dozdobila jsem je zlatou konturou. I když původní nátěr nábytku a zejména hodin je opotřebovaný, nechtěla jsem tuhle starobylost  překrýt a raději jsem dobové škrábance a odřeniny ponechala.
Podlaha je pokrytá šedou žinylkovou látkou, na hlavní stěně je goblén, vystřižený z textilního závěsu po mojí praprababičce, figurka kočkopsa je kupovaná.
 

Panenky
Markéta :
Barokních šatů jsme se obě dvě  bály a dlouho nám nebylo jasné jak začít. V pravou chvíli jsem si vzpomněla, že tyhle historické šaty šije úžasně šikovná panenkářka Denisa (Molendrix), tedy ona tvoří hlavně na Barbie, ale  zrovna podobný typ šatů udělala pro Tonnerku představující Honoratu Van Gould z filmu "Černý korzár". Jupííí! A máme střih. Kdybys jen Deniso věděla, jak moc jsi nám pomohla, Tvůj střih je perfektní  a skvěle sedne. Díky, zachránila jsi nás!

Na začátku jsem barvami na textil pomalovala bílý pruh látky, určený na spodní sukni...tedy pomalovaná je zhruba polovina, zadní část jsem vynechala. Ze stejného materiálu je i malovaný středový díl živůtku. Vrchní sukni a živůtek má Laura z tenké karmínově červené látky připomínající žoržet. Živůtek je podšitý a vzadu se zavírá šněrováním.
Laura má vlnité vlasy, a tak mi dobový účes nedal mnoho práce. Šperky jsou sestavené ze zbytků bižuterie.

Marie :
Jak už výše psala Markéta, šaty na Karolínu jsem ušila díky Denise a jejímu střihu. Dalo mi hodně práce a přemýšlení jak to dát všechno dohromady, přesto jsem udělala pár chyb, kterých se příště musím vyvarovat. Živůtek  je z tenké žluté látky, vpředu ozdobený  krajkou a je celý podšitý. Vrchní bohatě nabíraná sukně je z té samé látky. Tuhá bílá spodní sukně je dole olemovaná plizovanou krajkou a celá přední část je pošitá skládanými kraječkami. Na Karolíně jsem hotové šaty" zašněrovala" jehlou a nití. Účes jsem vytvořila pomocí gumiček a špendlíků, náhrdelník je z kuličkového řetízku (kdo ví od čeho) s nalepenými kamínky.