Kmotřenka
 

Je to už řada let, kdy v tomto domě sloužila dívka jménem Anežka. Paní ji měla ráda a byla s ní velice spokojená, jenže Anežka se po čase provdala a  protože čekala dítě, odešla ze služby. Když se jí narodila dcerka Alenka, požádala svou bývalou paní, zda by nešla její holčičce za kmotru. Serafína byla v té době také čerstvou maminkou, Anežku měla ráda, a tak jí vyhověla. Potom ale mladá žena odešla se svým manželem kamsi do jiného města a od té doby  už o ní Serafína nic nevěděla.
Jenže před pár dny dostala od nešťastné Anežky dopis. Vylíčila v něm všechny své životní peripetie, to jak přišla o muže a zůstala s dítětem sama, jak  onemocněla a od té doby obě žijí ve veliké bídě. Úpěnlivě prosila Serafínu, aby pomohla její holčičce, která strádá a je nucená žebrat na ulici.
Serafína neváhala a hned se vypravila na cestu. Byla doslova otřesená nuzným nevytopeným příbytkem, ze kterého Anežku dopravila do špitálu a malou Alenku odvezla k nim domů.
Barunka znala celý příběh a věděla, že maminka dnes přivede chudou dívenku o kterou se bude po nějaký čas starat, ale když do salonu vstoupila ta šmudla,
ta ošklivá žebračka, mrzelo ji, že se těšila na novou kamarádku se kterou si bude hrát...s tímhle stvořením nechce mít nic společného! Zatímco Serafína šla dát služkám pokyny, aby připravily lázeň a chtěla najít pro Alenku nějaké vhodné oblečení, Barunka si hrála na pohovce a na chuděrku postavenu u krbu ani nepohlédla. Alenka nemohla spustit oči z papírových panenek s krásnými šaty  a obdivně hleděla na  upravenou Barunku. Netroufla se však ani pohnout ani promluvit. Teprve, když pro ni přišla Serafína, poslušně odešla do koupelny.
A potom už maminka přivedla do pokoje úplně novou Alenku, umytou a učesanou, oblečenou do Barunčiných hracích šatiček. Barunka ani nechce věřit, že je to ta samá dívka a když vidí toužebné pohledy, kterými sleduje její hru, podá nesmělému děvčátku ruku a pozve ji ke svým panenkám. Holčičky si spolu hrají a Serafína zatím nechá pro obě přinést malou svačinku, hlavně kvůli Alence, která má dozajista veliký hlad a do večeře ještě zbývá pár hodin. Horká čokoláda a koláčky, které se rozplývají na jazyku vskutku Alence přijdou k chuti a i když se trochu zdráhá, postupně dokáže spořádat téměř všechny. Ještě než přijde domů tatínek, sednou si všechny tři společně ke krbu, Serafína jim chvilku čte pohádkovou knížku a potom se jen v tichém setmělém pokoji dívají do plamenů
a myslí na Alenčinu maminku a na to, jestli se uzdraví a co bude dál.
Samozřejmě, že se Anežka nakonec uzdravila a Serafína ji znovu přijala do služby. Barunka opravdu získala věrnou kamarádku a Alenka byla šťastná.

Scéna
Místnost s krbem už jsem jednou stavěla, ale tentokrát se mi podařilo díky části vánočního světelného řetězu "rozdmýchat"  trochu víc ohniště. Stěny jsme společně s Máninkou vytapetovaly za pomoci vhodných ubrousků, podlaha je pokrytá  kusem vlněné potahové látky. K zelenému ušáku jsem vyrobila pohovku s vysokým opěradlem, komoda i stolek jsou z fundusu., hodiny jsem dostala loni jako vánoční dárek. Papírové  panenky  a pokojík jsem našla na netu.
Na těchto stránkách je plno krásných věcí k vytištění ve skvělé kvalitě - http://tpettit.best.vwh.net/dolls/pd_scans/index.html . Pro naše účely jsem samozřejmě vše zmenšila. Koláčky jsou skutečné, hrníčky patří ke kupovanému miniaturnímu servisu..


Panenky
Markéta :
Obléknout Alenku do ošklivých šatiček pro žebračku nebylo příliš složité. Na kabátek jsem využila netkanou textilii a na potrhanou sukýnku staré úpletové triko. Druhý převlek je zapůjčený od  Terezky -Gerdy ( The Snow Queen).

Marie :
Serafíně jsem ze starých kalhot ušila dvoudílné šaty. Dlouhá sukně je šestidílná dole rozšířená, krátký kabátek je podšitý a obojí je ozdobeno bílým prýmkem.
Halenka s fižím je z fundusu. Pláštěnka je z modré fleesové šály celá olemovaná žinylkovou přízí. Na nohou má Serafína šněrovací botky od Tonnera.
Barunka využila originální obleček od  Alenky.