|
Půda
Starý domek na kraji městečka
renovují Lidka s Frantíkem již od léta a před pár týdny se konečně nastěhovali.
Kuchyně už je zařízená, ale pokoje jsou zatím prázdné, a tak přespávají na zemi
na matracích. Tento víkend se oba vypravili na půdu, kde chtěli uspořádat a
vytřídit věci, které tu zanechal předchozí majitel. Přebrali krabici plnou
starého oblečení, mezi odloženým nádobím
pak Lidka našla krásnou porcelánovou konvičku, kterou si chce odnést do bytu.
Zatímco Lidka stírá podlahu, Frantík ještě prohledal dřevěnou polici, kde mezi jiným našel
i starou kovovou truhlu. Je docela těžká a určitě není prázdná...nedočkavě ji
otevřel a oba hledí dovnitř v němém úžasu. Truhla byla plná krásných vánočních ozdob.
Jednu po druhé je brali do rukou, prohlíželi tu křehkou krásu a obdivovali
jejich rozmanitost.
Na samém dně pod hedvábným papírem nahmátl Frantík jakýsi
úchyt. Ano! Truhla má dvojité dno! Lidka ani nedýchá, když Frantík odkrývá tajnou
schránku. Společně pak vytáhnou pár starých fotografií, balíček zažloutlých
dopisů, usušenou kytičku a pramínek vlasů ukrytý na památku.. S trochou ostychu přečetla Lidka úryvek zamilovaného dopisu,
ze kterého se dalo usoudit, že nalezené věci jsou vzpomínkou na dávnou
nenaplněnou lásku.
Scéna
Je to už pěkných pár měsíců, kdy k nám dorazil
balíček s dárky od Světlany (Blacksvetlus).
Některé z nich už jsem použila v našich scénkách,
ale tajemnou truhličku jsem si nechala až do téhle vánoční. Frantík s
Lidkou po jejím otevření "zírali v němém úžasu", ale nepřejte si vědět, co jsme
při tom vyváděly my dvě.
Světla nám tehdy v přiloženém dopisu načrtla i příběh, do kterého bychom mohly truhlu s korálkovými
ozdobami použít...mělo to být o rodině, která na půdě objeví starou truhlu po
babičce a když ji snesou a rozbalí, najdou tam nejen kouzelné ozdoby na
stromeček, ale pod dvojitým dnem i ukryté briliantové šperky...prostě poklad.
Jenže mně bylo líto nevyužít šperky v samostatné scéně, a tak vzniklo
klenotnictví se záletným manželem. A příběh s truhlou se od první chvíle v mých
představách odehrál celý na půdě. Do dvojitého dna jsem pak ukryla
vzpomínky na dávnou lásku. Mimochodem, švarný důstojník na fotografii je ve
skutečnosti můj praprastrýc, dívka je jeho sestra, tedy má praprateta... žádní
milenci ale sourozenci. Jméno na dopisech patří jejich třetímu sourozenci, mojí
prababičce Marii Vodalové...hádáte správně Máninka dostala svoje jméno právě po
ní.
Samotnou půdu jsem vyráběla více méně podle skutečnosti. Prostě jsem vyběhla o
dvě patra výš, přeměřila pár vzdáleností, šířek a tloušťek, vše jsem zmenšila a
trochu přizpůsobila mým možnostem."Střecha"je z kartonu a latě jsem na ni
nalepila tavnou pistolí. Vikýř je slepený z pěněného PVC a při fotografování do
něj zvenčí svítila žárovka. Nábytek odložený na půdě je vybraný z fundusu stejně jako ostatní "harampádí". Miniaturní umyvadlo, které leží pod
stolem, je reklamní vzorek používaný hodně dávno ve výkladní skříni v obchodě
mého dědečka. Růžová konvička je dárek od Světlany.
Panenky
Markéta:
Tentokrát vyšla pánská košile na mě a já zvolila kostkovanou flanelku. Pod ní
dostal Frantík ještě šedivé tričko, aby mu nebyla na půdě zima. Kalhoty jsou
spíš jen takové montérky v pase na gumu. Botky jsou od Tonnera.
Marie:
Oblečení na úklid bylo celkem jednoduché, Lidka dostala vytahanou mikinu a
tepláky. Boty jsou originál Tonner
Ke stromečku si Lidka, stejně tak jako Frantík, vzala trochu slavnostnější
oblečení od Tonnera. Ovšem černé páskové botičky vyráběla Světlana.
|
