|
Až já budu velká...
Amálce dnes rodiče zakázali sledovat
večerní film v televizi... je prý na takovou podívanou ještě moc malá. To
slyší pořád! Na tolik věcí je ještě malá!
Amálka se na rodiče zlobí a je i trochu uražená. Ve svém pokoji chvíli přemýšlí,
že si bude číst, ale na to nemá náladu. Pak si lehne, ale nechce se jí spát.
Možná by mohla chvilku brouzdat na internetu, ale to ji teď také nebaví. Nakonec
si přece jen zaleze do postele...kdyby tak přišel nějaký skřítek a dokázal by ji
kouzlem proměnit v dospělou. Nemusela by nikoho poslouchat a v televizi by se
dívala na cokoli. Sotva na to jen pomyslí, objeví se u její postele usměvavý
skřítek Bambulka. Promluví na zachumlanou Amálku a ta rázem sedí na posteli a
hned skřítkovi popisuje svoje "trápení"s rodiči a žadoní, aby jí splnil tajné
přání - chce být velká. Když se skřítek zeptá jak velká, odpoví pohotově, že
hodně. A Bambulka tedy čaruje...Amálka sedí na své posteli a najednou se jí zdá,
že se válenda hrozně zmenšila, chce se postavit, jenomže se uhodí hlavou o strop. Co to jen ten
zatrolený skřítek provedl?! VELKÁ Amálka sedí na zemi a pláče. Pak do pokoje
vejde maminka s tatínkem a ti jsou z proměny svojí holčičky doslova vyděšení.
Amálka neví, co si počít, zoufale volá na skřítka, který se mezi tím nenápadně
ztratil... a do toho se ozývá maminčin hlas: "Amálko..Amálko, probuď se, copak
se ti ošklivého zdálo?" Amálka otevře oči...leží ve své posteli a nad ní se
sklání starostlivá maminka, která zaslechla křičet svou dcerku ze spaní. Amálka
je ráda, že se může schoulit v maminčině náručí a vlastně si už ani nepřeje být
dospělá...
Scéna
Výroba pokoje byla tentokrát hodně jednoduchá,
protože všechen nábytek je z fundusu. Ale potřebovala jsem udělat dětské knížky
do knihovny a taky jsem chtěla "upgradeovat" počítač. První jsem vyráběla
před pěti lety a za tu dobu pokročil vývoj nezadržitelně vpřed. Počítačová
skříň je ze dřeva stejně jako klávesnice, monitor je ze pěněného PVC. Vše
natřeno černou barvou a polepeno vytištěnými zmenšenými obrázky. Z pěněného PVC
jsem vyráběla i židli k počítači. Jen spodní část je dřevěná. Růžový budík je
kupovaný, lampičku jsem sestavila z dílů nalezených v krabici, kterou mám
označenou jako zbytečnosti. Myslím, že stínítko byla původně jakási odměrka a stojan je zbytek dětské plastové flétny.
Zmenšením skutečných výrobků vznikly i školní sešity a rozvrh hodin.
Panenky
Šití bylo docela zábavné hlavně proto, že jsme obě šily stejnou věc ze stejného
materiálu. Lišila se pouze velikost. Chtěly jsme, aby zdobení u obou košilek
mělo stejný vzhled, ale vždy v odpovídající velikosti. K naší nemalé radosti se
nám potřebné kytičky, stužky i gumičky povedlo najít v našich krejčovských
zásobách.
Díky snu malé Amálky dostala v téhle scénce příležitost naše jediná 22" vysoká
panenka Roberta Tonnera -
Američanka. Obě panenky využily vlnitou blond paruku,
která byla sice
Amálce poněkud větší a Američance trochu menší, ale na
fotografiích to není příliš patrné.
|
