U kapličky

Před mnoha lety se v jedné vesnici dva mladíci, oba synové bohatých statkářů, zamilovali do stejného děvčete. Dříve nerozluční přátelé se stali soky v lásce a poté, co si dívka jednoho z nich vybrala a provdala se za něj, zavládla mezi oběma mladými muži nenávist, která přetrvala čtvrt století. A to i přesto, že se i odmítnutý mládenec zanedlouho také oženil a založil rodinu.
Jenže život si jde svou cestou a dospělé děti obou znepřátelených mužů v sobě našly zalíbení a i přes zákaz rodičů se spolu už delší dobu tajně scházejí. I dnes spěchá Viktorka ke kapličce u lesa, kam nezapomene donést čerstvé květiny pro svou patronku. Martin přichází na smluvené místo potichoučku s úmyslem nečekaně Viktorku obejmout. Překvapení se mu vydařilo a milenci si vymění pár polibků na přivítanou. Na "jejich" lavičce si pak špitají zamilovaná slůvka a těší se z přítomnosti toho druhého. Leč v tom se zcela nečekaně objeví na cestě Viktorčin otec. Nevěří svým očím, když na lavičce uvidí svou dceru v objetí s mladíkem, jehož rodiče jej kdysi tak pokořili. Rozezlený otec popadne Viktorku za ruku a hrubě od ní odstrkuje Martina. Následuje ostrá slovní potyčka...Martin se nechce milované dívky vzdát...hádka graduje...pak se z ničeho nic zjeví vedle kapličky krásná éterická bytost. Všichni utichli a užasle na ni hledí. Víla Elvíra, která obývá tato místa už po staletí a zná celu historii znesvářených mužů i jejich potomků, musela zabránit nejhoršímu.
Nejprve přistoupí k tatínkovi a dává mu přivonět ke kouzelné květině, která způsobí okamžitou změnu jeho chování. Martina už nevnímá jako nepřítele a Viktorce přeje její lásku. Pak víla oznámí zamilovanému páru, že přichází doba smíření. Jejich otcové se opět stanou přátelé, rodiny se sblíží, a tak jejich lásce už nebude nic stát v cestě.

Scéna
Jedinou věcí, kterou jsem potřebovala vyrobit do téhle scény, byla kaplička. Nejprve jsem uvažovala o tom, že použiji zbytky ytongu a celou stavbu potáhnu lepidlem na obkladačky, pak jsem ale zvolila jednodušší řešení a kostru kapličky jsem udělala z polystyrénu. Skládá se ze tří samostatných částí - podstavec jsem pouze natřela šedivou barvou a samotná kaplička je do něj částečně zapuštěná. Hlavní část s výklenkem i tu střešní se štítem jsem kvůli větší odolnosti polepila tuhým papírem a po zaschnutí natřela několika vrstvami primalexu. Tašky jsem vyrobila ze samotvrdky a díky tomu je střecha poměrně těžká. Proto ji stačilo na konstrukci kapličky pouze položit. Sošku svaté jsem kdysi levně zakoupila už s úmyslem, že ji využiji tímhle způsobem, neměla jsem tehdy příliš na výběr, a tak se v naší scénce není svatá Viktorie, ale svatá Rita. Lavička je z fundusu.

Panenky
Markéta:
Pro Viktorku jsem ušila pouze sukni ze staré cíchy, halenka je originál Tonner. Martinovi a Samuelovi jsem šila jednoduché vesty, košile i kalhoty mají z fundusu, boty originál Tonner.
Šaty pro Elvíru jsem si představovala hodně vzdušné, lehoučké a žádný z našich materiálů nesplňoval moje představy. Nakonec jsem přece jenom našla zbytek fáčoviny, jinak podšívky z tenkých batistových šatů (které už jsme prakticky celé spotřebovaly pro panenkářské účely). Místy byl materiál už hodně prořídlý a tak jsem horko těžko vybrala potřebné části na vílí šaty....ale vyšlo mi to i na jednoduché rukávy. Jedná se vlastně jen o samé obdélníky v horní části stažené tenkou gumičkou. Zdobila jsem látkovými květy, které jsou i s lístkem přišité pomocí středového korálku.